Prvním ústavem tohoto typu u nás se stala pražská německá obchodní akademie v roce 1856. Analogický ústav s českým vyučovacím jazykem pak vznikl o 15 let později, opět v Praze. Po něm následovaly brzy další, včetně nižších obchodních škol, které sloužily především jako přípravky pro obchodní akademie. Od roku 1906 na tyto školy měly přístup i dívky.

V roce 1918, krátce před vznikem Československé republiky, působilo v českých zemích již 11 čtyřletých obchodních akademií a 27 dvouletých obchodních škol. Byly však rozmístěny velmi nerovnoměrně. Kupříkladu v oblasti mezi Prahou a Plzní se nenacházela ani jediná obchodní škola. Proto nikoho nepřekvapilo, že se po vzniku republiky o zřízení podobné školy ucházel i průmyslový Beroun s poměrně rozvinutým obchodem a průmyslem.

Situace školství v Berouně nebyla zrovna příznivá. Kromě několika obecných a měšťanských škol tu v oblasti středního školství (nepočítáme-li různé odborné kurzy) existovaly Zimní hospodářská škola, zaměřená na zemědělský dorost, Letní hospodyňská škola a především Reálné gymnázium, které bylo od svého založení v roce 1910 vydržováno okresním zastupitelstvem a městem Berounem. To vyžadovalo obrovské finanční náklady, a tak na založení nové obchodní školy nebylo pomyšlení. Teprve poté, co gymnázium převzal stát (1919), byla uvolněna cesta ke zřízení obchodní školy v Berouně
(Návrh na zřízení Obchodní akademie v Berouně - Národní shromáždění r. 1920)

Prozatímní Kupecká škola pokračovací v Berouně existovala již před první světovou válkou (vydržovalo ji místní obchodní grémium), ale neměla požadovanou úroveň, poskytovala jen základní vzdělání pro maloobchodníky. Proto berounské městské zastupitelstvo rozhodlo 18. srpna 1919 o zřízení dvouleté Městské obchodní školy. Ministerstvo školství tento záměr obratem schválilo, a tak se přípravný výbor mohl pustit do práce. Prvním úkolem byla volba ředitele. Nutno přiznat, že v tomto bodě měl výbor neobyčejně šťastnou ruku. Zvolil dosavadního ředitele Vyšší obchodní školy v Dolním Kubíně na Slovensku, pouze třicetiletého Antonína Bednáře (1889-1940). Tento neobyčejně agilní a schopný organizátor i pedagog byl zároveň dobrým znalcem lidí. Právě jeho zásluhou se škola záhy rozvinula v jeden z nejprestižnějších ústavů ve středních Čechách, mimo jiné i díky pochopení 18ti členného kuratoria, které školu řídilo a financovalo (zasedali zde především představitelé města Berouna). Třetinu nákladů hradilo město a dvě třetiny pak samosprávný okres.

Bednářovi se podařilo sehnat kvalitní učitelský sbor, jehož páteří se stalo 9 profesorů Reálného gymnázia v Berouně. Vyučovali současně na obou školách, někteří pak přešli do obchodní akademie natrvalo (Kazda, Kolář, Mucha, Novák a Prošek). Dalších 24 profesorů získal z různých škol a z praxe. Tento sbor zároveň poskytoval možnost bezproblémového přechodu na čtyřletou obchodní akademii, se kterou ostatně kuratorium vbrzku počítalo.

Nyní se čekalo už jen na zájem žáků. A ten předčil všechna očekávání. K zápisu ve dnech 12. - 14. září 1919 se dostavilo 48 žáků a 55 žákyň, a to nejen z berounského a hořovického okresu, ale i z míst poměrně vzdálených. Mohl se přihlásit každý, kdo absolvoval obecnou školu (pětitřídní) a měšťanku (trojtřídní). Vzhledem k velkému zájmu mohla být již v prvním školním roce zprovozněna filiálka berounské obchodní školy v Počaplech, která zabezpečovala jeden ze tří jednoročních obchodních kurzů pro dospělé (celkem se 75 posluchači). Vzhledem k tomu, že Bednář patřil k velkým příznivcům družstevního hnutí, které se po vzniku republiky rozmáhalo, otevřel i čtyřměsíční družstevní kurz s 59 posluchači, který se v roce 1920 proměnil v samostatnou dvouletou Družstevní školu v Berouně. Vychovávala úředníky spotřebních, úvěrních, zemědělských a jiných družstev. Navíc byla k obchodní škole přičleněna i zmíněná kupecká škola se 17 žáky. Celkem tedy obchodní školu s přidruženými kurzy a kupeckou školou v roce 1920 navštěvoval 251 žák.